Japonský tradiční taneční festival Kaze No Bon

17.01.2018

V japonském městě Toyama je spousta zajímavostí. Tou, která nás zaujala, je tanec. Toyama je známá několika festivaly. Jedním z nich je festival Kaze No Bon. 

Festival se koná každým rokem od 1. do 3. září v městečku Yatsuo-machi, vzdáleného asi 20 minut vlakem jihozápadním směrem od Toyamy. Zatoužili jsme zažít atmosféru této akce a vyrazili.

Festival probíhá v ulicích městečka a přivítá neskutečné množství tanečníků i návštěvníků. Organizace dopravy na místo je vzorná. Na nádraží v Toyamě zajišťují pravidelný odjezd vlaků, na jednotlivé spoje bylo možno se objednat. Na nádraží v Yatsuo-machi dohlíželo na plynulý příjezd asi dvacet usmívajících se a patrně trochu zbytečných nádražáků. Ale bylo to milé.

Tance v ulicích a na podiích začínají odpoledne. Přístupové cesty jsou lemovány rozličnými stánky s občerstvením a suvenýry. Jako kdekoliv jinde, jen nabízené jídlo pro nás působí poněkud exotičtěji. 

Tanec ve své nejméně třistaleté historií byl pro podhorskou oblast modlitbou na ochranu před ničivým větrem a za bohatou podzimní sklizeň. V tyto dny často přicházely tajfuny. I podle dnešních zkušeností je září měsícem s nejčastějším výskytem těchto katastrof.

Tanec je prý určen pouze pro svobodné. Dle tradice se mladí lidé ucházeli o přízeň bohů, prakticky byly slavnosti určitě příležitostí k setkávání mladých lidí z širokého okolí.

Dnes je festival oblíbenou turistickou atrakcí. Věhlas jedinečných melancholických melodií a tajemných tanců se rozšířil a do městečka přijíždí lidé z celé země. Někdy i z Evropy, jako třeba my. Ale mnoho Evropanů jsme nepotkali.

Tanečnice a tanečníci jsou oblečeni do tradičního oděvu. Všechny ženy nosí stejný typ bavlněného letního kimona a s klobouky se smyčkou přes bradu, muži nosí oblečení s krátkými kabátci a též s klobouky amigasy. Každá skupina však má oblečení jinak barevné a tím je celý festival nesmírně pestrý. Slaměný klobouk je podivuhodný. Je nasazený hluboko do obličeje, který téměř zakrývá. Pohybovat se bez možnosti výhledu do okolí jistě není jednoduché.

Taneční průvody prochází městem. Jeho součástí je skupina mužů, skupina žen a také skupina dětí. Na nejmladších je vidět, že se teprve nedávno vyhoupli z kočárku a naučili chodit.  

S tanečními průvody chodí v ulicích muzikanti. Hudba za zvuků tradičních dlouhých strunných nástrojů kokyū a shamisen a bubnů taiko je spíše melancholická a odpovídá pomalému pohybu tanečních formací. Atmosféra, kterou navozují, je snová.

Tanců a lidí přibývá s nastupujícím večerem a tmou. Ulice se starobylými dřevěnými domy jsou vyzdobeny svítícími papírovými lucernami a spoustou dalších světel. Tančí se na ulicích, ale i na venkovních podiích před sedícími diváky.

Úžasná atmosféra. Přirovnat se dá trochu k dudáckým festivalům ve Strakonicích, zde však má tanec mnohem autentičtější podobu.


Eva Stanovská, září 2016