Kazachstán - delta řeky Ili

04.01.2018

Musíš vidět opravdový stepní Kazachstán nejen města a hory, pravil synek dočasně zde žijící, nastartoval auto a jeli jsme navštívit deltu řeky Ili.

Na výpravu jsme vyrazili z Almaty. Město pod horami se vzdalovalo a krajina se měnila v pustou nehostinnou step. Silnice na cestě do stepi někde ztratila asfalt a vytratila se i auta. Kam by také jela ... Ani šipky ukazující směr zde nenajdete. Pokud se chcete vydat na cestu, je nejrozumnějším ukazatelem dobře nabitá GPSka a power banka, těch nejlépe několik. Na druhou stranu - nejsou zde ani křižovatky, na kterých by bylo možno zabloudit.

Tamgaly

Nicméně jedna vzácná atrakce nás cestou ve stepní krajině přeci jen čekala. Tamgaly Gorge. Důkaz, že tady v pustině kdysi dávno žili lidé. V pustině? Tenkrát přeci byla pustina všude. Jsme asi 170 km severozápadně od Almaty. Poblíž osady Karabastaj je nevábná vstupní ohrada do vzácného areálu. Zvlněná krajina, údolí řeky Tamgaly, vyšlapaná okružní stezka několik kilometrů dlouhá.

Tou vzácností, kvůli které stojí za to podniknout dlouhou cestu, jsou petroglyfy, skalní rytiny vyškrabané do tvrdého kamene. Ty nejstarší spatřily světlo světa v druhé polovině druhého tisíciletí před našim letopočtem, tj. v době bronzové. Obrázky, kterých je v areálu cca pět tisíc, se v této přírodní galerii musí na skalách hledat. Jsou drobné, často velikosti dlaně. Nejprve nás to trochu zklamalo (člověk si představuje něco jako Louvre, když je to tak vzácné ...), ale pak jsme na tuto zajímavou hru přistoupili a radovali se z každého úlovku v této přirozené galerii. Námětem rytin jsou zvířata, drobné postavičky, tanec. V naší interpretaci (která je obvykle poznamenaná romantikou) jsou zobrazením loveckých scén, zvířecích obětí, válečníků, lidských párů, těhotných žen, slunečních bohů ... Kdoví, co vedlo ruku tesajícího člověka, aby namáhavou prací zobrazil svůj záměr? Asi je dobře, že vše nevíme a můžeme popustit uzdu své fantazii. Co se tu odehrávalo? Jaká byla motivace pracně vysekávat primitivními prostředky obrázky ? Co se tu dělo, že některé kameny jsou puklé? 

Nejen obrázky tu jsou svědectvím života dávných lidí, jejich vztahů ke zvířatům, rituálů a snad i toho, v co věřili. Jsou zde i staré hroby a jiné pozůstatky dávného života. Ty jsme však při naší procházce neobjevili.

Tamgaly Gorge se z roce 2004 staly součástí dědictví UNESCO. Předpokládám, že se zařazení do seznamu pojí s finanční podporou. Bohužel tu vidět není. Několik altánků pro návštěvníky, průvodce, který nás zavedl na okraj areálu (kam bychom trefili i bez něho). Jinak pusto.

Pojeďme dál, čeká nás delta řeky Ili.

Mohutná řeka Ili urazí mezi čínskou provincií Sin-ťiang a jezerem Balchaš zhruba tisíc kilometrů. Neteče do žádného z velkých moří, ale do velkého a bezodtokového kazašského jezera Balchaš. Odtud se ve formě páry vrací jeho vody zpět do koloběhu. Pára ale nejspíš odlétá někam hodně daleko, protože velká kazašské země je poměrně suchá. Pouštní. Odtud pramení i neobvyklý charakter této delty o rozloze devět tisíc kilometrů čtverečních. Řeka se tu rozděluje na hlavní a četná vedlejší ramena. Prší zde málo. Ačkoliv krajina je pouští připomínající velké pískoviště se zbytky suché vegetace, je protkaná písčitými říčkami a písčitými jezírky.

Delta je domovem četné zvěře a jezero Balchaš cílem rybářů. Vzhledem k nesnadné dostupnosti by si svůj divoký charakter mohl tento kraj ještě nějakou dobu uchovat.

Přijet můžete po silnicích. Bez pevného povrchu, s řídkým provozem, bez mobilních signálů, bez benzínek či obchodů, bez zdroje vody, stokilometrové úseky cest v režimu popisovaných v amerických státech jako "no servis". Nechtěla jsem ani pomyslet, co by se stalo, kdyby nám večer na výmolové silnici vypovědělo auto poslušnost.

Na západním okraji jezera zastavuje vlak. Jak ale cestovat dál? Veřejná doprava není a půjčovna aut nepochybně také ne. 

Topar

V oblasti je několik měst a vesnic, jejich charakter je podobný jako Topar, ve kterém jsme sháněli nocleh. Když jsem viděla (už za tmy) řídkou vesnici, nevěřila jsem, že ještě dnes v noci můžeme někde spočinout. Jediným zdrojem informací by mohl být malý obchůdek, který lehce svítil do noci. K našemu překvapení nám doporučili chalupu na začátku vesnice. 

Paní domácí jménem Aigul byla nadšena nečekaným zpestřením večera. Již dlouho rozestavěný domek skýtal půdu s dostatkem postelí. Opásala se zástěrou a než jsme se rozkoukali a popovídali jsme si s ní, vykouzlila večeři včetně rychle upečeného pečiva. Hovořila o tom, jak by byla ráda, kdyby se atraktivní delta stala místem vyhledávaným turisty. Dostavěla by penzionek, byl by zdroj obživy. Jenže podnikání v Kazachstánu je věc nelehká a vláda se stará o Astanu, nikoliv o málo obydlené části Kazachstánu. Jak už to v těchto zemích bývá, žena byla plna elánu a šikovná, zatímco její muž bral apaticky život jaký je. A děti studují a odchází do měst ... 

Písčitá krajina delty

Mezi jezírka a říčky se dá zajet terením autem po písčitých cestách. Krásné a malebné. Je ovšem nutno myslet na návrat, tj. sledovat, zda je cesta stále sjízdná a nehrozí uvíznutí v závěji písku. Občas potkáváme pastevce s několika kusy dobytka nebo rybáře. Jinak nikdo. Honosný muslimský hřbitov uprostřed stepi však svědčí o tom, že kdysi tu žilo lidí mnohem více. Než začali hledat pohodlnější život ve městech.

Most přes řeku Ili

Největším zážitkem je hlavní tok řeky Ili. Široká řeka, obrovský most. Silný vítr, který zvedá písek a vytváří na fotografiích příjemný efekt. Široširá rovina člověka zahltí svou mohutností a syrovostí. Vidíš, až sem jsi musela dojet, abys pochopila, co je to Kazachstán, pravil synek. Jen drobné připomenutí: Kazachstán má rozlohu téměř 35krát větší než naše republika a lidí zde žije ani ne dvakrát tolik, co u nás.

Z dálky se k nám blíží velké stádo ovcí a zakrývá výhled závojem prachu. Pastevec hovoří rusky a je rád, že má s kým prohodit slovo. Je sucho, vysvětluje, proč jsme některá jezírka našli vyschlá. Poslední tři roky je vody méně. Ale protože i podnebí je vrtkavé a z hlediska věčnosti jsou tři roky zanedbatelné, voda se jistě vrátí.

Zpět jsme jeli po silnici, která je považována za hlavní spojnici k jezeru Balchaš. O něco více asfaltu a aut. Ale jen o málo. Cesta vedla mimo jiné přes město Kapšagaj na břehu stejnojmenné přehrady na řece Ili. Kazachstán má své Las Vegas právě tady. Do noci zářil velký nevkus a vůbec nelákal k zastavení. Jiný svět než drsný život ve stepi. Preferovaný životní styl ...

Na závěr dvě mapky. Kazachstánu a naší cesty. Pokud máte dobrodružnou povahu, můžete zkusit Kazachstán procestovat. Nejlépe terénním autem nebo na motorce.


Eva Stanovská, červen 2016