Německo - pohoří Harz
Pohoří Harz skýtá spoustu zajímavostí. Nejatraktivnější je určitě nejvyšší vrchol Brocken, na který se dá vystoupat parním vláčkem. Zajímavý je i historický důl Samson, kde se těžilo stříbro a další minerály.
Brocken
Na dovolenou do Německa? Divné. Z nedostatku jiných příležitostí se za socialismu jezdilo k moři užít si studeného větru, ale tomu už dávno odzvonilo.
Pokud netrváme na opékání se u moře, jsou zde jako příklad dvě zajímavé atrakce v pohoří Harz. V bývalém NDR bylo jedinými horami v zemi. Tedy kromě Krušných hor, kde byla i tehdejší nejvyšší hora NDR (Fichtelberk vysoký 1214 metrů).
Nejvyšší
horou pohoří Harz je o něco nižší Brocken, tyčící se 1142 metrů nad mořem. Za dob
rozdělení Německa patřila hora Brocken k východní části, byla
strategickým místem, a proto lidem nepřístupná. Na vrcholu byla základna
ministerstva státní bezpečnosti NDR, sloužící k odposlechům telefonních
hovorů. Také zde monitorovala Sovětská radiotechnická brigáda pohyby vojsk na
západoněmeckém území. Naštěstí se je dnes z hory příjemný
turistický cíl.
Obvykle je věcí cti vystoupat na nejvyšší horu pohoří. Tuto může zdolat opravdu každý. Na horu Brocken totiž jede vlak. A ne ledajaký. Každý den v sezóně vyšplhá na vrchol několik vlakových souprav tažených parní lokomotivou. Brockenbahn je úzkorozchodná trať, vlaky zde jezdí od roku 1898. Na délce cca devadesát kilometrů a nastoupají na trati výškový rozdíl 582 metrů. Důstojným cílem je vrchol hory, který je nejvýše položenou železniční stanicí v Německu. Na vrcholu je kromě nádraží meteorologická stanice, televizní vysílač a botanická zahrada. A také spousta návštěvníků a stánky, kde nechybí oblíbené německé klobásy a pivo. Cíl výletu všech věkových kategorií.
Dolů člověka odveze vlak nebo lze z hory sejít pěšky.
Důl Samson
Druhou
zajímavou atrakcí je důl Samson ve městečku St. Andreas. Z hlubiny země
zde bylo na povrch vynášeno stříbro a další vzácné minerály. Kdy důl zahájil
svou činnost, nelze přesně datovat, ale určitě se zde těžilo už okolo roku 1520.
Z počátku se horníci pohybovali v hloubce asi 70 metrů pod zemským
povrchem, v době uzávěry dolu v roce 1910 byl hluboký okolo 840
metrů. V době své největší slávy byl Samson nejhlubším dolem na světě a
těžilo se zde asi 2000 Kg stříbra ročně.
Co
však je na dole z hlediska dnešního pohledu nejcennější, je jeho technické
řešení. To ho přivedlo až k zápisu do seznamu historických technických
památek. Provoz celého dolu zabezpečovala energie padající vody. Doprava
dělníků do hlubin, odvětrávání a vyzdvižení vytěženého materiálu zvládlo jedno
obrovské vodní kolo. Tento kolos o průměru dvanácti metrů je dodnes součástí
expozice právě tak jako unikátní zařízení, které dopravovalo horníky do dolů.
Nevím, zda se to dá krátce vysvětlit. Kruhový pohyb kola byl převáděn na pohyb dvou obrovských lan, která visela až dolů do místa dobývání stříbra. Kývala se nahoru dolů, nahoru dolů s kmitem asi 30 metrů dlouhým. Na lanech byly stupačky a držadla. Horník přeskakoval z jednoho lana na druhé a postupně se tak dostával dolů či nahoru, podle toho, kam jeho cesta směřovala. Osmisetmetrovou cestu na dno zdolával za naprosté tmy asi půl hodiny. Hrůza pomyslet. Snad princip trochu přiblíží fotografie z muzea s maketou lan a horníků.
Po čase byl důl tak hluboký, že lana neunesla vlastní váhu. V hloubce několika set metrů tedy vznikla mezistanice s dalším vodním kolem a dvěma dalšími lany směřujícími do hlubin. Dnes je toto hlubinné zařízení, na které padá voda ze zemského povrchu, využíváno jako unikátní vodní elektrárna.
Wernigerode
V pohoří Harz je podobně zajímavých míst mnoho. Na závěr dva obrázky z městečka Wernigerode.
Eva Stanovská, září 2017